Štítek: Štěstí

A co je to teda ta romantika?

A co je to teda ta romantika?

„Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme. V tom spočívá romantika a idiotství lidského života.“ Erich Maria Remarque a článek o romantice.

Vím, kdo jsem. A co s tím?

Vím, kdo jsem. A co s tím?

Krátké zamyšleníčko.
Nejlépe jde se sebou samým pracovat, když mi vlastně něco trochu vadí. Ale toho si prvně musím všimnout.

Spokojenost seveřanů vysvětluje Jak být šťastný?

Spokojenost seveřanů vysvětluje Jak být šťastný?

Když se řekne nejšťastnější člověk na světě, vybavím si Bohumila Stejskala, co radostně řve „Lidi, já su boháč!“ Jasně že je to představa až pohádkově obrazná a my všichni víme, že důležitá je ta láska a přátelství a tak.

Existují ale velmi propracované statistiky o tom, kde a proč jsou lidé nejšťastnější, což nám každoročně předkládá Kolumbijská univerzita v New Yorku, která pro OSN vypracovává Světovou zprávu o štěstí (World Happiness Report, WHR). Rozhodla jsem se z tohoto dokumentu v překladu vytáhnout to nejzajímavější.

V prvních deseti nejšťastnějších zemích není žádná velmoc, vedou severské země (letos na prvním místě Finsko) a Česká republika si vede dost dobře, jsme 19. nejšťastnější země, dokonce před Belgií. Na posledních místech zůstaly palestinská Gaza, jemenské Saná a metropole Afghánistánu Kábul.

Celá zpráva slouží jako zpětná vazba pro plánování politických strategií a rozhodnutí ke zlepšení kvality života. Ale proč se podrobněji nepodívat na to, jaké faktory ke štěstí přispívají?

V letošní zprávě se autoři zaměřili na témata jako společnost, město a životní prostředí, které se přidávají k standardnímu hodnocení příjmu, svobody, důvěry, střední délky života, sociální podpory a štědrosti.

1. Sociální prostředí

Prokázalo se, že pokud mohou mít lidé důvěru ve společnost a instituce, snižuje se pro ně důležitost rozdílných příjmů a zdravotníh nebo rodinného stavu.

2. Město vs venkov

Obecně platí, že lidé žijící ve městě jsou šťastnější v zemích níže umístěných na žebříčku štěstí a opačně, obyvatelé venkova šťastnějších zemí jsou spokojenější než měšťané.

Města jsou dle průzkumu atraktivní hlavně pro vzdělané obyvatele. Ve městě se lidem líbí velká nabídka pracovních příležitostí, možnost vyššího příjmu a obecně vyššího životního standardu. Naopak nevýhodou je pak charakter aglomerace, vyšší znečištění nebo kriminalita, a to nejvíc u zemí s častým výskytem terorismu a politické nestability.

Venkov je pro některé lidi důležitý, protože jim dává pocit, že patří do své komunity.

3. Někdo se doopravdy stará, abychom se měli dobře

V roce 2015 vydalo OSN tzv. Cíle udržitelného rozvoje (SDG, z angličtiny sustainable developement goals, více zde), kterými chce do roku 2030 dosáhnout rovnováhy hospodářského rozvoje a spokojenosti lidí při zachování životního prostředí. Jak dobře to funguje, shrnuje Světová zpráva štěstí také. Většina SDG opravdu k blahu a spokojenosti lidí přispívá. Jedině body 12 Odpovědná výroba a spotřeba a 13 Klimatická opatření působí negativně. Zejména rozvojové země upřednostňují ekonomický pokrok nad zlepšováním kvality životního prostředí. Tyto body chce Kolumbijská univerzita dále prozkoumávat, ale u následujících generacích.

4. A proč skórují severské země?

Je těžké říct hlavní příčinu spokojenosti seveřanů, důvody jsou komplexní.

Severské země už na počátku 20. století neměli tak velkou sociální a ekonomickou nerovnost jako ostatní země. I hlouběji v historii jsou to nezávislejší národy, nepanovalo zde nevolnictví tak jako v Rusku nebo zbytku Evropy a zemědělci byli vždy relativně nezávislí. Je vedena diskuze, zda k celkově důvěryhodnému rozvoji institucí těchto zemí přispělo protestantské náboženství s rovnostářským a finančně zodpovědným postojem.

Společnost je obecně řečeno sjednocená. Rozdělená společnost se údajně méně angažuje v zájmu veřejného blaha, protože má strach ze zvýhodnění jiné skupiny.

Příští rok bude zajímavé hodnotit vliv letošní celosvětové pandemie. WHR sice neumí předpovědět, jaká bude spokojenost lidí, ale při zkušenostech s živelnými pohromami a katastrofami se ukázalo, že lidé se paradoxně cítí „šťastnější“ – pozitivní emoci v nich vyvolá schopnost se navzájem podpořit a spolupracovat v těžkých časech.