Co prožívám, když medituji?

V meditování jsem začátečník, stále nezvládám věnovat se tomu pravidelně, v dostatečné hloubce i času… ale řekla bych, že jsem se dostala do stadia, kdy medituju ráda, což se ze začátku říct nedalo. Moje popisky prožitků budou asi trochu zvláštní, bohužel je asi nejde ani plně přenést do pochopitelné formy.

Nicméně stavy při meditaci, které jsem teprve nedávno začala prožívat, jsou přinejmenším velmi zajímavé. Zpočátku jsem byla spíš nervózní, hlavně z toho, jak mi myšlenky nekontrolovatelně odlétaly a nedařilo se mi soustředit se pouze na dech (mylně jsem to měla vlastně nastavené tak, že při meditaci nesmím myslet na nic a jenom vnímat dýchání).

Postupem času se mi po každém záchytu toulavých myšlenek začalo dařit vracet se do jakéhosi svého prostoru „v duchu“, kde nejsou žádné ruminace věcí minulých, současných a budoucích. Jakmile jsem si uvědomila, že na něco myslím, tak jsem onu myšlenku v klidu opustila a vědomě se soustředila na dech, a to právě v jakémsi svém „místě“, těžko se to pojmenovává.

Najednou jsem si intenzivně uvědomovala černotu při zavření svých očí, připadala mi taková vatovitá, všudeobklopující, ale zároveň jen moje.

Při meditování mívám položené ruce na stehnech a zpravidla vždy se mi po chvíli zdají strašně vzdálené od mé hlavy, až i takové velké, těžké a citlivé na dotyk s nohama.

Medituji v průměru tak 15-20 min, zatím je to pro mě praktické a dostatečně osvěžující.

Popis, že si uvědomuju sama sebe, je zkrátka nejpřesnější definice meditace, ale to, proč se k meditaci vracím, je vjem úžasného klidu, nevšedního nadhledu, pocitu spojení tělesné a duševní schránky v jedno a taky něčeho, co vůbec slovem vyjádřit nedokážu.

Jsem zvědavá, jak to prožívají ostatní, ale nedařilo se mi konkrétnější popisy na internetu dohledat. Snad se článek časem rozšíří a dočtu se třeba zrovna tady, jak to může mít někdo jiný 🙂